Letošní Den železnic bude jistě nezapomenutelný. Od páteční devatenácté do nedělní osmé hodiny se mi podařilo vlakem ujet celkem 1753 kilometů, z toho v sobotu 1415 km. Tyto sobotní kilometry se počítají v soutěži Křížem krážem republikou, do které jsme se společně s přáteli z Univerzity Hradec Králové přihlásili jako tým IM5. 

Tým IM5 - zleva Janča, Nikča, Petr a Viktor

Trasa: Praha - Olomouc - Krnov - Opava - Ostrava - Břeclav - Brno - Kolín - Poděbrady - Praha - Cheb - Praha

Naší týmovou barvou byla modrá a za maskota jsme si zvolili plyšového slona Elfíka. 

Náš maskot - plyšák Elfík - každý měl svého

Pro mě cesta začala v Náchodě, kdy jsem v 19:03 odjel do Starkoče a poté rychlíkem do Hradce Králové. Tam už (ikdyž to málem nestihli) přistoupili Petr, Nikča a Janča. Náš tým byl kompletní a pokračovalo se do Prahy.

V Praze bylo do odjezdu Excelsiora přes 2 hodiny času, proto jsme si udělali malou vycházku po centru. Bylo celkem teplo, tak to bylo příjemné. Po návratu na hlavní nádraží a nalezení správného nástupiště došlo k nemilému překvapení. O vlak byl veliký zájem, a přesto, že měl dost vagonů, byl velice plný. Nezbývalo nic jiného, než se smířit s noční cestou vestoje až do Olomouce.

V Olomouci se dav lidí přesunul do osobního vlaku na Krnov, my byli naštěstí mezi prvními, takže jsme měli místa k sezení, kterých "rakev" řady 843 zase tolik nenabízí. Poprvé jsme také vyvěsili na okno naši "vlajku", tedy list papíru informující o našem týmu. Cestou se podle těchto papírů dalo poznat, který tým s námi cestoval.

V Krnově proběhl přesun do osobního vlaku do Opavy, tvořeného jedním vozem řady 810. Opět jsme zabrali místa k sezení, takže se vzhledem k brzkým ranním hodinám dalo podřimovat.

V Opavě jsme si počkali na CityElefant do Ostravy, ve které byl nejkritičtější bod celé naší trasy - pouze pětiminutový přestup na InterCity, které nečeká na zpožděné přípoje. Dopadlo to dobře, našli jsme i místa k sezení, bohužel však v oddíle pro děti, takže jsme je po chvíli uvolnili rodině s kočárkem a stáli (a jak vidíte na fotce i spali) v chodbičče vozu Bee. 

Spát se dá všude - i ve vlaku vestoje

Přestup IC/EC v Břeclavi byl bezpoblémový, Jan Jeseniusnás dovezl do Brna, kde jsme měli pauzu na splnění jedné z podmínek soutěže - návštěvy nějaké památky, muzea, výstavy či nějaké jiné kultury. My se zašli podívat do Modelového světa. 

Náš tým i s maskoty v modelovém světě v Brně

Cestou z Brna už méně zaplněným rychlíkem přes Vysočinu do Kolína jsme si krátili hraním hry Země-Město. Opět bezproblémová cesta.

Pro krátký úsek Kolín - Poděbrady jsme zvolili jeden z rychlíků na Ústí nad Labem. V Poděbradech jsme si vyměnili dvě Elfíkovy poukázky za jízdenky na neděli, abychom se mohli dostat z Prahy domů.

Rychlíkem od Hradece Králové, ale hlavně včas, následoval přesun do Prahy, kde proběhl jeden taktický tah na další týmy, o kterém se tu zatím nebudu rozepisovat. Jen naznačím, že nám do trasy přidal pár kilometrů, které ve finále mohou rozhodnout, a v jeho uskutečnění nám pomohl i předčasný příjezd našeho vlaku na hlavní nádraží. 

Taktické sbírání kilometrů

Nejdelší souvislá jízda z celého našeho putování byla jízda z Prahy do Chebu přes Ústí nad Labem a Karlovy Vary. V rychlíku jsme se potkali už po několikáté s náchodským týmem Railjet, který tímto zdravím.

Poslední úsek, jehož souvislost přerušila výluka a nutnost jet kus autobusem, byl z Chebu do Prahy přes Plzeň. Panovaly jisté obavy, zda se nám budou počítat kilometry až do Prahy, neboť dle pravidel se počítají reálné časy příjezdů a odjezdů, ne ty uvedené v jízdním řádu. Naštěstí vlak dorazil do Prahy přesně na minutu.

Ve vlaku bylo veselo...

Plán soutěže jsme tedy splnili, dokonce lépe něž jsme očekávali. Zbývalo už jen dostat se domů. První použitelný vlak jel ve 4:11 (expres Beskyd do Žiliny). Ale co dělat 4 hodiny v noční Praze po tolika kilometrech ve vlaku? Každopádně zajít někam na jídlo, my šli do KFC na Václavské náměstí. Tam jsme si znovu přepočítali kilometry, k našemu překvapšní jsme zapoměli na úsek Opava - Ostrava, a tak nám přibylo dalších 28 km k původnímu výsledku.

Hlavní nádraží, na které jsme se vrátili cca ve 2 hodiny ráno, bylo zavřené. Naštěstí se dalo jít alespoň na nástupiště, kde nepršelo. Ve 3:10 se otevřelo zákaznické centrum, kam jsme se ihned po jeho otevření přemístili. Konečně jsme se dočkali přistavení soupravy našeho expresu, kde jsme se uvelebili ve voze Bpee u stolku, na kterém se mi cestou do Pardubic dobře spalo. 

Pražské hlavní nádraží bez lidí, bez vlaků - komu se to poštěstí vidět? :-D

Z Pardubic k naší smůle na Hradec Králové nejel žádný vlak, tak jsme museli hodinu počkat. Ale i do toho Hradce jsme nakonec dojeli. Rozloučili jsme se a já pokračoval na Starkoč do Náchoda. Měl jsem obavy abych neusnul a nejel ze Starkoče do Trutnova, ty se ale naštěstí nevyplnily.

----------

Příspěvek napsal Viktor Zerzán

Foto: Viktor Zerzán, Petr Nechanický