Loňský třetí ročník soutěže Křížem krážem republikou (KKR) pořádaný skautským oddílem Krnovská Trojka nás nadchl takovým způsobem, že jsme se letos opět přihlásili, bez jediné vteřiny váhání. Byli jsme ovšem nuceni sehnat alespoň jednoho náhradní člena za Janču a Nikču, které se obě nemohly zúčastnit ze zdravotních důvodů. Jejich místa převzala Lucka, a tak jsme mohli pod stejným názvem jako loni, tedy IM5, vyrazit za kilometry a zážitky alespoň ve třech. 

Tým IM5 při praktikování "brněnské taktiky"

Stejně jako loni jsme začínali v Praze-Vršovicích. Osobním vlakem z Benešova jsme se minutu po půlnoci přesunuli na pražské hlavní nádraží, které oproti loňsku nebylo tak zalidněné těmi, kteří měli zájem o cestování R441 Excelsior. Proto se neopakovalo noční cestování vestoje v chodbiččce vozu B, ale v kupé, které bylo sice do posledního místa zaplněné, ale každý měl své místo. 

Naše jízdenka po skončení akce - datum 23.9. z razítka je první vlak, ve kterém jsme odstartovali a který 24.9. jel jen z Prahy-Vršovic do Prahy hl. n.

Přestože jsme si už z Prahy vezli několik minut zpoždění, do Olomouce jsme ho nejenže dohnali, ale dokonce se předjeli o celé dvě minuty. V Olomouci již byla přistavená trojdílná "Regionova" do Moravského Berouna - loni jela "Rakev" řady 843 až do Krnova, letos bylo nutno po necelé hodině přestoupit a do Krnova dojet "Šukafonem". Také obsazenost účastníky KKR byla slabší nežli loni. Bez problémů jsme dojeli jak do Krnova, tak dále do Opavy. 

Trochu netradiční způsob propagace našeho týmu, vypovídající o zaměření našeho studia na Univerzitě Hradec Králové

Z Opavy měl jet "CityElefant", místo něj však dráhy na osobní vlak do Českého Těšína nasadili "Tornádo" rady 460 - alespoň byla cesta zpestřena neočekávanou soupravou :-)

"Tornádo" jsme opustili v Ostravě-Svinově a doufali v neujetí EC 530 Helfštýn - čtyřminutový přestup byl jedním z nejrizikovějsích bodů našeho plánu. Stihli jsme, a navíc našli i volná místa, nekonalo se tak loňské spaní vestoje. Do Břeclavi jsme dojeli s minutovým náskokem. 

Veliký úředník Viktor

Zpoždění EC 174 Jan Jesenius umožnilo doplnění zásob, zejména pití v břeclavském Pontu. Když se konečně na odjezdové tabuli krom zpoždění objevilo i nástupiště, celý vestibul nádražní budovy se přesouval na nástupiště a po příjezdu vlaku se cpal do už celkem plných vagonů. My díky naší "brněnské taktice" (nástupce pražských "pechtlemechtlí") nikam nespěchali, cílem nebylo zabrat volná místa, ale být blízko dveří, což se nám povedlo. Brněnskou taktikou se rozumí získávání kilometrů navíc, zatímco většina ostatních týmů jde za kulturou. Takto se nám podařilo získat 6 km. 

Zpožděný Jan Jesenius se k Brnu řítil maximání možnou rychlostí

Z Brna jsme na minutu přesně odjeli v R676 do Kolína, kde už čekal R886 do Ústí nad Labem. Po přijezdu na západní nádraží jsme chvíli vyčkali na příjezd "motoráčku" z Bíliny a přesunuli se na "hlavák". Teď se karta obrátila, my šli za kulturou, zatímco další týmy měly čas (ale nebylo ho hodně). 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem

Jako kulturní cíl jsme si zvolili kostel Nanebevzetí Panny Marie a Mírové náměstí. Sprintovali jsme jak nejrychleji to šlo, v rukách telefony s navigací, na místo jsme tedy dorazili rychle a najisto. Udělali jsme si pár snímků exteriéru i interiéru kostela, několika zajímavých okolních budov, samozřejmě nás samotných a vydali jsme se zpět na nádraží. Chvíli čekání na R785 z Děčína nám zpestřil průjezd parního vlaku po mostě přes Labe.  

Historický vlak na mostě přes Labe mezi ústeckými nádražími Střekov a západ

Osmiminutový přestup v Praze do R651 byl dalším důležitým a nejistým okamžikem našeho snažení. Naštěstí vyšel a my se vozem Bmee přepravili do Veselí nad Lužnicí, kde jsme stejně jako v Břeclavi doplnili zásoby a vyčkávali příjezdu R668 Junák, kterým jsme jeli až do Plzně. 

Cesta Junákem byla z celé akce z našeho pohledu asi nejpohodovější. Přestože nabral zpoždění přes 20 minut kvůli výluce a nutnosti zajet do Putimi, setkali jsme se v něm s několika dalšími týmy. Zazpívali jsme si, popovídali, společně sledovali zpoždění vlaku a protože jsme věděli, že všichni jedeme do Prahy, neřešili jsme, kdo kde koho ještě předjede - všichni jsme na tom až do cíle už byli stejně. R676 v Plzni čekal (jednak nás na přestup bylo hodně a také je to poslední přípoj - měl by tedy čekat), zpoždění se ale promítlo v samotném závěru cesty. Podle pravidel se počítá poslední stanice, ve které vlak staví před půlnocí. V našem případě to byl pražský Smíchov, na Hlavní nádraží jsme přijeli až v 0.01 - před Vinohradským tunelem byl čas 23:58 a sledování času v posledních okamžicích před výstupem byl asi nejvzrušující zážitek celé cesty. Holt se nedá nic dělat, všichni jsme mohli mít o 4 kilometry více. Lepší, než psát jako poslední stanici Beroun. 

Setkání s dalšími týmy v R668 Junák

Po rozloučení se s dalšími týmy jsme se, stejně jako loni, přesunuli do KFC na Václavské náměstí, překontrolovali cestovní formulář, přepsali ho načisto a sečetli kilometry. Poté jsme se malou oklikou přesunuli na Masarykovo nádraží, odkud nás odvezl první osobní vlak do Pardubic. V něm na nás dolehla druhá noc beze spánku, o mém komickém klimbání se však rozepisovat nebudu :-D

Letošní akce byla opět velmi povedená, bohužel jsme ji nemohli uskutečnit ve stejném složení jako loni, nejlépší by bylo sloučit účastníky loňského a letošního týmu do jednoho pětičlenného - třeba za rok :-). Oproti loňsku jsme byli otrkanější, a tak věříme v ještě lepší umístění.

Celkově jsme od 0:01 v sobotu (odjezd Praha-Vršovice) do 0:01 v neděli (přijezd Praha hl. n.) najezdili rovných 1500 km. Pravidla soutěže nám pár kilometrů ubraly, soutěžní výsledek tedy máme 1493,3 km. Pěkné ne?:-)

AKTUALIZACE: Náš tým zvítězil, porazil druhý tým RAILJET o 300 metrů. Soutěž se letos stala neskutečně vyrovnanou. Týmu RAILJET (a nejen jemu) děkujeme za to, že nás vloni i letos tlačili k maximálnímu snažení dosáhnout co nejlepšího výsledku :-)

----------

Příspěvek napsal Viktor Zerzán

Foto: Viktor Zerzán, Petr Nechanický, Lucie Vomlelová