V sobotu 17. července jsem se vydal na jeden z dalších výletů – a po dlouhé době jsem vyjel za hranice, konkrétně do německých Drážďan. Tento výlet nebyl brán jako „šotoexpedice“, ale spíše jsme tam jeli jako běžní turisté, takže se nebude mluvit jen o železnici či MHD jako obvykle. Spolu se mnou jel jeden z rodinných příslušníků.

Začnu obecnými informacemi týkajícími se jízdenky. Jeli jsme na zpáteční eTiket, který zároveň platil v německém IDS VVO – tedy i v místních vlakových a autobusových spojích a v MHD. Tato jízdenka ale platí pouze ve vlaku EC 178 s odjezdem z Prahy v 6:31 a pro zpáteční cestu je nutno použít EC 179 s odjezdem z Drážďan v 19:10. Pro jiné spoje nelze jízdenku použít. Navíc při nákupu přes eshop není nikde uvedeno jakým vlakem se budete vracet, je to vidět až na zaplacené jízdence. Kvůli tomuto zádrhelu jsem při nákupu před zaplacením volal na linku ČD 112 113, kde jsem se asi po šesti minutách hovoru a několika přepojeních na někoho jiného toto dozvěděl.

A teď k samotné cestě: Ta směrem tam probíhala bez problémů, pouze jsme nabrali malé zpoždění když k našemu vlaku museli v Prackovicích nad Labem připojit motorovou lokomotivu, která s námi jela do Ústí nad Labem. Toto opatření bylo kvůli výluce trolejového vedení způsobené nedávnou nehodou vlaku CityElefant v tomto úseku.

Díky předem zakoupenému a prostudovanému průvodci jsme měli předem vypracovaný plán, kam by jsme zhruba chtěli zajít/zajet, a proto jsme si na nádraží v infocentru DVB (dopravní podnik) vyzvedli pouze velkou mapu MHD a tramvají se vydali k nádraží Mitte, v jehož blízkosti se nachází bývalá továrna na cigarety Yenidze, která vypadá jako mešita.

Odsud je jen kousek k „Balkonu Evropy“ - Brühlsche Terrasse, odkud je pěkný výhled na Labe a na čtvrť Neustadt.

Kostel Frauenkirche ve čtvrti Altstadt byl od druhé světové války poničen. Až nedávno začala jeho obnova a vysvěcen byl v roce 2005. Nenechali jsme si ujít jízdu výtahem a poté stoupání až nahoru do kopule, odkud je výhled na celé město.

Po návštěvě Frauenkirche jsme podnikli dvě zbytečné cesty tramvají – první k Vojenskému historickému muzeu armády SRN, které prochází rekonstrukcí a není v současné době přístupné a k pamětnímu místu obětí Stasi na Bautznerstrasse, kde je v sobotu zavřeno. Na Albertplatzu jsme se alespoň zastavili na kebab:-).

Další cesta už byla úspěšná – jeli jsme za „modrým zázrakem“ - Loschwitzer Brücke. Nejznámější drážďanský most dostal v roce 1893 zelený nátěr který však záhy zmodral – odsud název mostu.

A nedaleko tohoto mostu mají své dolní stanice Standseilbahn (pozemní lanová dráha) a Schwebebahn (visutá lanová dráha). My si vybrali Schwebebahn, přestože Standseilbahn má zajímavější trať – vede dvěma tunely. Přesto byla jízda zážitkem. Jízdenka pro obě lanovky stojí stejně – pro jízdu nahoru 3€ a pro jízdu nahoru a dolu 4€.

Protože vše, co bylo v plánu bylo „skrámováno“ dříve než jsme čekali, zašli jsme ještě na Prager Strasse, která ústí přímo u hlavního nádraží na Wienerplatz.

Cesta zpět nebyla tak příjemná jako cesta tam, vlak byl dost plný a navíc první vůz byl uzamčený, takže se kapacita vlaku snížila. Část cesty jsme absolvovali v jídelním voze u budějovického piva a část na sklopných sedačkách v uličce vozu Bmz.

Do Drážďan se v brzké době chystám ještě jednou, tentokrát s větším zaměřením na dopravu.

----------

Příspěvek napsal Viktor Zerzán, foto: Viktor Zerzán