Górnośląski Okręg Przemysłowy

Pozoruhodná oblast kousek za Ostravou, aglomerace, kde žije 2,5 milionu obyvatel v několika velkých městech. To je Górnośląski Okręg Przemysłowy. My se tam vydali o minulém víkendu zmapovat dopravní zajímavosti, zejména tramvajovou síť propojující jednotlivá města.

Protože do této oblasti není na jednodenní (sobotní) výlet z východních Čech úplně ideální spojení, bylo nutné se už v pátek přesunout blíže. Mým spoluvýletníkem byl Petr, který pracuje i bydlí v Olomouci, odkud už bylo spojení rozumnější. Popisovat obyčejnou cestu do Olomouce je trochu zbytečné, tak se přesuňme rovnou do druhého dne.

Vstali jsme asi ve 4 hodiny ráno, sbalili pár potřebných věcí, vyrazili na autobus MHD a dojeli na nádraží. Chvíli po našem příjezdu byl přistaven osobní vlak – tvořený jednotkou řady 460, tzv. „Tornádem“ – do Přerova (odkud dále pokračoval pod jiným číslem do Nezamyslic), který se překvapivě dost zaplnil. Nevýhodou tohoto ranního spojení je téměř hodinové čekání v Přerově – na Ostravu prostě hned nic nejede. Ale ve vytopené hale s automatem na kávu i fungující ČD centrem a otevřeným Pontem se alespoň na chvíli zabavit dá.

„Tornádo“ 460.005 po příjezdu z Olomouce

Vlak na Ostravu (přesněji až do Bohumína) byl přistaven lehce s předstihem a tvořila ho lokomotiva řady 163 se třemi vozy Bdt a jedním Btee. Na čas odjel a na čas i dorazil do Ostravy-Svinova, kde jsme přestupovali na osobní vlak linky S1 do Českého Těšína. Protože mezi Ostravou-Kunčicemi a Havířovem probíhala napěťová výluka, nabral náš vlak trochu zpoždění (tlačila nás motorová lokomotiva), no nakonec se nám toto stalo osudným a překazilo nám to jeden z cílů tohoto výletu. V Českém Těšíně na nás nepočkal vlak do polského Cieszyna (ujel nám prakticky před nosem o několik sekund během přebíhání mezi nástupišti), přestože nám bylo slíbeno, že počká. Přišli jsme tak o možnost projet se vlakem přes most nad hraniční řekou Olší po pro osobní dopravu nově reaktivované trati. Přímé vlaky tvořené regionovou jezdící z Frýdku-Místku přes Český Těšín do Cieszyna jezdí každé dvě hodiny. Čekat dvě hodiny na další vlak jsme opravdu nechtěli a o co hůř, z Cieszyna dál do polského vnitrozemí jel další vlak až za asi šest hodin. Museli jsme přes hranici pěšky a museli jsme to stihnout, měli jsme to asi dvacet minut. Naštěstí se to povedlo (jednak díky mapě v telefonu, jednak díky tomu, že jsme tady už kdysi byli a jakž-takž jsme se orientovali). Nutno dodat, že to byla jediná nepříjemnost, která nás během výletu ovlivnila natolik, že bychom něco nestihli podle plánu.

Hraniční most mezi Český Těšínem a Cieszynem

V této oblasti se v regionální železniční dopravě angažuje především dopravce Koleje Śląskie, do jehož vlaku KS 94304 jsme nastoupili. Vlak byl tvořen „szynobusem“ SA 109-005. Jedná se o linku S58 místního „S-Bahnu“, v uvozovkách psáno záměrně, neboť až na linky S1 (Gliwice – Katowice – Częstochowa), S4 (Sosnowiec Główny – Katowice – Tychy Lodowisko) a částečně linku S5 (v úseku Katowice – Bielsko-Biala) zdejší síť nevykazuje až tak intenzivní provoz osobní dopravy, jak by se dalo očekávat v oblasti mezi tolika velkými městy. Inu, je to Polsko. Na trase je jedna úvrať, v Zebrzydowicích – rovně bychom pokračovali Česka, do Petrovic u Karviné. Jezdi tudy nákladní vlaky a několik málo dálkových vlaků. Náš vlak má však namířeno na opačnou stranu, do stanice Czechowice-Dziedzice. Od Zebrzydowic je trať eletrifikovaná, dvoukolejná a vlak jede o dost rychleji než z Cieszyna. Na trati z Cieszyna, která je jinak též eletrifikovaná (ovšem jezdí zde szynobus), bylo vidět, že je v mnohem horší kondici -a to jak na rychlosti, tak i na jejím bezprostředním okolí – rozpadlé budovy stanic, zaroslá kolejiště.. smutný to pohled. Ale zpět k trati ze Zebrzydowic do polského vnitrozemí. Nejeli jsme úplně na konečnou, vystoupili jsme v předposlední zastávce – v Zabrzegu. V pracovní den by tady byl během dvaceti minut přestup na vlak linky S6 z Wisly do Katowic, ovšem o víkendu bylo třeba počkat hodinu, protože jeden z mála vlaků této linky jede v jiné časové poloze. Nám to tolik nevadí (až na tu zimu), panuje zde docela čilý nákladní provoz, a tak si čas krátíme focením.

Budova zastávky v Zabrzegu

SA 109-005 před odjezdem ze Zabrzegu

SA 109-005 odjíždí ze Zabrzegu

Původem britská lokomotiva nyní slouží v nákladní dopravě v Polsku

„Elf“ EN76-001 přijíždí do Zabrzegu na lince S6 z Wisly

Po hodině přijela EN76-001, nízkopodlažní jednotka rodiny Elf výrobce Pesa Bydgoszcz. Asi hodinová jízda do Katowic byla příjemná, ovšem přechodový měch mezi jednotlivými články by mohl méně vrzat. Trať na Katowice je opravená, vlak zde dokáže vyvinou docela slušnou rychlost. Jezdí tudy i Pendolino (do Bielska). Na konečnou dorážíme načas asi po hodině jízdy, a ocitáme se na půdě nově zrekonstruované stanice Katowice. Z té je nyní spíše obchodní centrum než nádraží, nicméně vše potřebné tady najdete. Pokladna KS, PKP ICC, automaty na vlakové jízdenky. Nenašli jsme však automat na jízdenky KZK GOP, zdejšího „zastřešovatele“ hromadné dopravy. Vydali jsme se ho hledat před nádraží na tramvajovou zastávku – ovšem zde nebyl též! Trochu nejistě jsme nastoupili do tramvaje, která přijela jako první, v domnění, že alespoň ve vozidlech automaty budou (stejně jako třeba ve Wrocławi) – k našemu překvapení nebyly! Poslední možnost, zeptali jsme se řidiče. Ten nám řekl, že může prodat pouze jednorázovou jízdenku, ale že na nádraží je infopoint KZK GOP a tam bychom měli sehnat i celodenní jízdenky. No popojeli jsme tedy (zadarmo) jednu zastávku, vrátili se na nádraží a infopoint opravdu našli. Nákup celodenní jízdenky za 18 zlotých už nebyl problém. Jízdenka platí 24 hodin a cestovat se může tramvajemi i autobusy na všech linkách systému. Škoda, že chybí tarifní integrace se železnicí. Ještě se sluší dodat, že dopravcem tramvajových linek je společnost Tramwaje Śląskie.

EN76-001 po příjezdu do Katowic

Interiér EN76-001

Uvnitř katowického nádraží – vpravo je vstup z odbavovací haly do obchodního centra

Katowické nádraží zvenku

Typická polská tramvaj Konstal 105Na před nádražím v Katowicích

S již platnou jízdenkou jsme se přemístili o jednu zastávku na Rynek, udělat si alespoň rychlé seznámení s centrem Katowic (jinak jsme se v nich moc nezdrželi). Na náměstí toho k vidění, až na divadlo, není, proto jsme si počkali na nejbližší tramvaj, která nás zavezla na zastávku Chorzów Stadion Śląski. Ta se nachází na okraji obrovského parku, nazývaného Park Śląski. V tomto parku je toho hodně k vidění, ikdyž spíše v létě než v zimě. Kromě zmíněného stadionu, který se nachází v Chorzówie, je na katowické straně zoologická zahrada a lunapark. Parkem též projíždí parková železnice, ovšem ne v zimě – a to je důvod, proč bychom se sem chtěli ještě vrátit v létě. V okolí se nachází i další úzkorozchodné železnice, jedna vede z Bytomi a jedna je poblíž Gliwic. Ale zpět k parku, krom železnice je zde ještě jeden dopravní prostředek, spojující stadion s lunaparkem – lanovka. Jmenuje se Kolejka Elka, jedna jízda stojí 10 zlotých (zpáteční 15 zlotých) a vybrat si můžete mezi sedačkou nebo kabinkou, jezdí na střídačku. Kabinka nám vzhledem k panujícímu mrazu byla milejší, Jízda trvá asi patnáct minut a cestou je rozhodně na co koukat. Dříve lanovka pokrývala větší prostor parku, spojovala tři stanice umístěné do trianglu. Původní lanovka však byla zrušena a byla vybudována nová, ovšem spojující již jen stanice dvě.

Modernizovaná tramvaj Konstal na katowickém Rynku

Nové tramvaje od Pesy hlásí zastávky a na vnitřní straně digitálních orientací je též mapa s polohou tramvaje

Stanice lanovky Stadion Śląski

Kolejka Elka, vlevo Stadion Śląski

Stanice parkové železnice Wesole Miasteczko (u lunaparku)

Typická zastávka KZK GOP – nechybí jízdní řády, a protože jsou města v aglomeraci slita do jednoho celku, nechybí ani informace o tom, ve kterém z nich se zrovna nacházíte

Interiér Konstalu 105 Na

Po návštěvě parku jsme si počkali na tramvaj linky 11, která nás skrz Chorzów zavezla až na konečnou Chebzie Pętla. Trať byla částečně jednokolejná s výhybnami (takových je tu spousta), projížděli jsme centrem Chorzówa přes důležitý přestupní uzel Chorzów Rynek. V Chorzówie se též nachází továrna Alstom Konstal, kde se vyráběly legendární polské tramvaje Konstal. Konečná Chebzie Pętla je též důležitým přestupním terminálem, z linky 11 se tady přestupuje na linku 1 do Zabrze, linka 9 vás odsud zaveze do Bytomi nebo přes Świętochłowice zpět do Chorzówa, a linka 17 též do Chorzówa, ale ještě jinudy. Přestoupit se dá i na autobusové linky. My jeli jedničkou do Zabrze. Nejeli jsme až na konečnou, ale na zastávku Zabrze Plac Wolności. Jednička pokračuje až na zastávku Gliwice Zajezdnia, ovšem ještě před pár lety jezdila až do centra Gliwic. Politickým rozhodnutím však byly v Gliwicích i přes protesty místních obyvatel tramvaje zrušeny, a tak tramvaje končí hned na okraji města. Na lince jezdí tramvaje původem z Vídně typu E1.

Důležitý přestupní uzel Chebzie Pętla

Původem vídeňská tramvaj typu E1 nyní slouží na tramvajové lince 1 KZK GOP

Interiér ex-vídeňské tramvaje

Zabrze má slušně opravené centrum, dá se tady ovšem narazit například na koleje, které z ničeho nic končí uprostřed ulice. Asi tady tramvají jezdilo v minulosti více. Po krátkém prozkoumání centra, kde se v blízkosti Placu Wolności nachází i železniční stanice obsluhovaná linkou S1, jsme se občerstvili ve zdejším Mc Donaldu a tramvajovou linkou 5 se vydali do posledního města, které jsme chtěli vidět – do Bytomi.

Koleje končící uprostřed ulice

Železniční stanice Zabrze…

…na kterou právě přijíždí „Elf“ linky S1

Zastávka Zabrze Plac Wolności

Interiér obousměrné tramvaje Moderus Beta na lince č. 5

Linka 5 vede opět částečně jednokolejně ze smyčky Zaborze Pętla přes Zabrze, Biskupice a Szombierki do Bytomi na Plac Sikorskiego. Jezdí zde tramvaje Moderus Beta, vyráběné v Poznani a provozované mj. i ve Wrocławi. Oproti jiným tratím má tato celkem vesnický charakter, něco jako trať mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou.

V Bytomi jsme si na Placu Sikorskiego prohlédli nasvícenou budovu opery, po pěší zóně došli k vlakovému nádraží (moc pestrá však nabídka spojení na dvousettisícové město není) a na opačné straně kolejí, po projití nevábným podchodem k tramvajovým zastávkám, zmapovali úzkorozchodnou dráhu do Miasteczka Śląskiego (ten den jely dva spoje, ale dávno před naším příjezdem), kterou bychom si též rádi v budoucnu projeli. Vrátili jsme se na Plac Sikorskiego a linkou č. 9 se už za tmy přesunuli do Chorzówa. Trasa linky vede chvíli souběžně s linkou č. 5, poté se odkloní směrem k uzlu Chebzie Pętla a přes Nowy Bytom a Świętochłowice jede do Chorzówa.

Opera na Placu Sikorskiego v Bytomi

Bytomská pěší zóna

Železniční stanice Bytom

Nepříliš přívětivý podchod spojuje železniční stanici a zastávku tramvají

Stanice úzkorozchodné dráhy do Miasteczka Śląskiego

Moderus Beta na Placu Sikorskiego v Bytomi

Vystoupili jsme na zastávce Chorzów Kościół św. Jadwigi, kde se dá přestoupit na linku 20 do Katowic. Tato linka nejede po „rychlodráze“ kolem parku, ale kolem železniční stanice Chorzów Batory. To proto, že jsme si chtěli projet další část sítě. Tramvaj nás dovezla před katowické nádraží, kde jsme si doplnili zásoby na cestu domů a nastoupili do vlaku směr Chałupki (linka S78 přes Rybnik). Tentokrát byl nasazen „Impuls“ 36WEa008C, který nás překvapil nebývalým komfortem – v první chvíli jsme si mysleli že jsme v první třídě. Sedačky byly opravdu pohodlné, dojem kazila jen nefungující wifi (sít na telefonech i tabletu byla vidět, ovšem data „netekla“). Tento typ vlaku provozují i Koleje Dolnośląskie, ikdyž ne v takové luxusní konfiguraci.

Alstom Citadis 100 přijel na lince 20 z Chorzówa před katowické nádraží

„Impuls“ 36WEa008C v Chałupkách

Interiér „Impulsu“ 36WEa008C

Už zbývalo jen dostat se domů, nebo alespoň do Olomouce. Večerní nabídka spojení z Ostravy je nulová, ale měli jsme záložní plán. Nejprve jsme se pěšky přemístili do Starého Bohumína na náměstí Svobody, odkud jel autobus k vlakovému nádraží. Na bohumínském nádraží na odjezdové tabuli svítily zajímavé destinace nočních vlaků, kromě obligátních Košic například Moskva. My však čekali na obyčejný osobní vlak, který nás zavezl na nedávno otevřenou zastávku Třinec centrum. Se zpožděním, protože v Bohumíně čekal na opožděné Pendolino od Prahy. U zastávky jsme měli vytipovanou hospodu, kde by se dal dát alespoň čaj (na pivo už bylo docela pozdě).

Rekonstruované náměstí Svobody ve Starém Bohumíně

Odjezdová tabule bohumínského nádraží, nabídka nočního spojení je celkem rozsáhlá – v čase naší návštěvy by se nám ale hodil vlak na Prahu – jede až o něco později

Zastávka Třinec centrum se sněhovou nadílkou

Po asi hodině strávené stahováním fotek z našich fotoaparátů a usrkáváním čaje jsme se vrátili na zastávku Třinec centrum. Na minutu přesně přijel noční Regiojet z Košic do Prahy, pro mě bylo svezení s tímto dopravcem premiérou. Moc se ale nepředvedl. Jízdenky jsme měli koupené do chlouby tohoto dopravce, vozu Astra rumunské produkce (dle některých zdrojů rekonstrukce). Jenže vůz byl zamrzlý a zevnitř zasněžený, tak nás slovensky hovořící steward nasměroval z tohoto vozu (č. 1) do vozu č. 5. Cesta vlakem byla docela dobrodružství, vozy byly kompletně zhasnuté, nejspíše kvůli nočnímu klidu. To by samo o sobě nevadilo, kdybych v tomto voze seděl. Jít však přes několik takových vozů s rukama nataženým před sebou, a doufat, že do někoho nebo něčeho nenarazím, není úplně příjemné. Naštěstí to dobře dopadlo, my do určeného vozu došli a usadili se v celkem pohodlných kožených sedačkách. Cestou jsme též narazili na několik nefungujících záchodů. I přes značnou únavu nebylo na spaní moc pomyšlení, ne všichni cestující chtěli spát a tak se mezi sebou bavili nebo šustili pytlíky s jídlem. Také neustálé procházení vlakového personálu vozem bylo spíše k zlosti. A když jsem konečně začal zabírat, steward mě vzbudil „servírováním“ neperlivé vody. Do Olomouce nás však vlak dopravil a tak účel cesty, přesun z bodu A do bodu B byl splněn. V Olomouci nás čekali překvapení v podobě hustého sněžení a výzamné sněhové pokrývky v ulicích. Porotože to k Petrovi domů je z nádraží dost daleko a MHD v tuto dobu (3:30 ráno) nejezdí, objednali jsme si taxi. Řidič měl co dělat, aby na zachumelené silnici udržel svoje auto.

Trochu jsem se prospal a po poledni se z Olomouce vrátil domů, do Náchoda.

———

Foto Viktor Zerzán