Předvánoční výlet do Berlína

Po pracovních povinnostech, i jiných věcech které se mi nakupily na konci roku, jsem se rozhodl udělat si předvánoční výlet, abych si oddechl a přišel na jiné myšlenky. Poptal jsem se pár kamarádů, jestli by nechtěli někam jet. Dva se našli, a jako cíl naši cesty byl vybrán Berlín. Jednak proto, že Petr ani Lukáš, kteří se mnou jeli, v Berlíně ještě nebyli, a jednak proto, že tento výlet měl při troše snahy za velmi nízké náklady (ikdyž popravdě jsme zase tak nešetřili :-D).

Jako první věc bylo nutné zjistit, jak se do Berlína dostat a kolik to bude stát. Vlakem jsem do Berlína jel už v roce 2008, ovšem jednalo se o celkem stereotypní cestu vlakem EC. Nyní existuje možnost cestovat s více přestupy, ale za cca poloviční (možná i třetinové v případě vhodného počtu cestujících) náklady přes Liberec a Cottbus. Jak toho docílit? Z Náchoda do Staré Paky je třeba dojet na obyčejnou/skupinovou/IREDO jízdenku. Dále ze Staré Paky až do Sprembergu platí jízdenka EURO-NEISSE (LIBNET+) za 320 Kč, na kterou může cestovat až pět cestujících bez ohledu na věk. Při zpáteční cestě je nutné tuto jízdenku koupit v Německu za 23€, prodává jí vlakvedoucí přímo ve vlaku. Ze Sprembergu do Berlína se pak vyplatí Brandenburg-Berlin Ticket, který vyjde na 29€ (22€ v „noční“ verzi, kterou jsme využili) a dá se bez problému koupit přes internet na eshopu DB. Tato jízdenka platí až do druhého dne do 6:00 v celém Braniborsku i v berlínské MHD.

Další důležitou věcí bylo ubytování. Jednoduchým porovnáním na vyhledávačích jsme zvolili Generator Hostel Prenzlauer Berg. Noc každého z nás vyšla na necelých 500 Kč v třílůžkovém pokoji (ve skutečnosti čtyřlůžkovém, ale bez obsazené čtvrté postele), při volbě pokoje pro více osob by bylo možné cenu stlačit až na nějakých 250 Kč za noc. Výhodou tohoto hostelu je jeho poloha přímo u stanice S-Bahnu Landsberger Allee (tři zastávky od uzlu Ostkreuz) i blízkost centra (šest zastávek tramvají od Alexanderplatzu).

Náš pokoj v Generator Hostel Prenzlauer Berg

Chodba od výtahu k jednotlivým pokojům v hostelu

V hostelu byl k sehnání i tzv. WelcomeCard Ticket, který platí na MHD a zároveň slouží jako sleva na spoustu atrakcí. Existuje i varianta s volným vstupem do všech muzeí na Museuminsel. My zvolili běžný typ této jízdenky pro zóny A a B za 18,50€ pro osobu s platností 48 hodin. V příštím roce se cena jízdenky zvýší pravděpodobně o 1€. Součástí této jízdenky je mapa města a brožurka s přehledem slev.

Z Náchoda jsme vyjeli s Lukášem v pátek v 15:03 a přes Starkoč jsme dojeli do Jaroměře, kde jsme se setkali s Petrem, který přes Pardubice přijel z Olomouce. Osobním vlakem jsme pak už ve třech pokračovali do Staré Paky, kde jsme přestoupili na další osobní vlak do Liberce. Cestu „osobáky“ by šlo eliminovat a jet z Náchoda o dvě hodiny později, ovšem nechtěli jsme riskovat velmi krátký přestup v Liberci při tak dlouhé cestě a dojezdu do Berlína posledním vlakem. Tento přestup by jsme stihl, ale to jsme předem nemohli tušit.

Z Liberce jsme dále pokračovali do Zittau motorovou jednotkou „RegioSprinter RS1“. Tyto jednotky na trati 089 operují dočasně, neboť zde dříve provozovaná „Desira“ byla převedena na linku Dresden – Wroclaw a motorové vozy Stadler „RegioShuttle RS-1“, které je mají nahradit, procházejí úpravami a ještě nejsou k dispozici.

Od Zittau až do Berlína se cestuje se společností Ostdeutsche Eisenbahn (ODEG). Nejprve „Desirem“ do Cottbusu (zajímavostí na této lince je možnost občerstvení (nealko/alko/snack), které roznáší vlakvedoucí. Z Cottbusu pak na lince RE2 jezdí patrové elektrické jednotky Stadler Flirt Kiss. Linka RE2 vede z Cottbusu skrz Berlín (po Stadtbahn) do Wismaru, poslední spoj, kterým jsme jeli my, ze stanice Berlin-Spandau odbočoval do Rathenowa.

RegioSprinter RS1 v Zittau

Půl hodiny po půlnoci jsme vystoupili ve stanici Berlin-Alexanderplatz, která se nachází přímo na stejnojmenném náměstí, v bezprostřední blízkosti známé televizní věže, kterou jsme později navštívili. Tramvajovou linkou M5, která jezdí nonstop, jsme se přesunuli na Landsberger Allee, kde se nacházel náš hostel, ubytovali se a šli spát.

První kroky v Berlíně po vystoupení z vlaku – přímo pod televizní věži na Alexanderplatzu

Druhý den ráno jsme si na recepci pořídili výše zmíněné WelcomeCard Tickety, nasedli na S-Bahn a vydali se za naším prvním cílem – East Side Gallery a most Oberbaumbrücke. East side Gallery je dlouhý zachovalý kus berlínské zdi, vedoucí od nádraží Osbahnhof podél řeky k mostu Oberbaumbrücke, který v předchozích dobách sloužil jako hraniční přechod mezi východním a západním Berlínem. Dnes po tomto mostu krom aut jezdí i U-Bahn, konkrétně maloprofilová linka U1.

East Side Gallery

Most Oberbaumbrücke se soupravou metra linky U1

Když je řeč o metru, bylo by dobré ujasnit si fakt, že v Berlíně má metro dvě „nekompatibilní“ sítě, a to maloprofilovou a velkoprofilovou. Na maloprofilových linkách jezdí uzší a nižší vlaky. Velkoprofilové vlaky by se tak nevešly k nástupištím maloprofilového metra. Rovněž způsob odebírání proudu se liší. Více o tomto se lze dočíst například na Wikipedii.

Stanice U-Bahnu Schleschises Tor na maloprofilové, z velké části nadzemní lince U1

Linkou U1 jsme popojeli na zajímavou stanici Gleisdreieck, kde se kříží nadzemní úseky linek U1 a U2 a zároveň zdě prochází železniční trať, která se v těchto místech noří do podzemí a přes stanici Postdamer Platz dále míří na Hauptbahnhof. Projíždějí tudy i vlaky EC z České republiky. Na této stanici jsme přestoupil na linku U2 a jeli na stanici Zoologischer Garten. Na té jsme navštívili pobočku řetězce Currywurst Express a měli jasno, co pro nás bude v následujících dnech hlavním zdrojem potravy :-D.

Currywurst z řetězce Currywurst Express na ndraží Zoologischer Garten

Na Zoologischer Garten jsme si ještě prohlédli vybombardovaný Kaiser-Wilhelm-Gedächtnis-Kirche a autobusovou linkou 200 popojeli na Postdamer Platz. Na tomto náměstí s výškovými budovami, mj. sídlem Deutsche Bahn, se nachází též Sony Center, obrovský komplex napěchovaný moderními technologiemi.

Kaiser-Wilhelm-Gedächtnis-Kirche

Horní patro autobusu linky 200

Postdamer Platz – vpravo sídlo Deutsche Bahn

Sony Center na Postdamer Platz

Z Postdamer Platzu jsme si udělali krátkou procházku k Checkpoint Charlie, hraničnímu přechodu mezi východním a západním Berlínem. Cestou jsme se zastavili v muzeuTopographie des Terror, částečně venkovním muzeu věnujícímu se zločinům proti lidskosti.

Topographie des Terror – kus stojící berlínské zdi

Hraniční přechod Checkpoint Charlie

Od přechodu Checkpoint Charlie naše kroky směřovaly ke stanici Friedrichstrasse, ovšem hlad nás popohnal a my tak ze stanice Französische Strasse dojeli metrem. Přesup na S-Bahn a cesta k další berlínské zajímavosti – Hlavnímu nádraží. Nádraží samotné jsem popsal již v minulém článku, nyní nás zajímala spíš nová linka metra U55. Krátká linka se třemi stanicemi – Hauptbahnhof, Bundestag a Brandenburger Tor, obsluhovaná jednou dvouvozovou soupravou v desetiminutovém intervalu. Jezdí se jen po jedné koleji, druhá je zatím mimo provoz, na nástupištích je u této koleje zábradlí. Zdi stanic jsou vyzdobeny historickými snímky. V současné době probíhá propojení stanic Brandenburger Tor a Alexanderplatz přes Unter den Linden, Museuminsel a Berliner Rathaus. O této stavbě více později.

Stanice Bundestag na lince U55

Po nezbytné prohlídce Braniborské brány a Bundestagu jsme se opět linkou U55 vrátili na hlavní nádraží a zamířili S-Bahnem do Charlottenburgu. Tuto čtvrť jsme si prošli až k Messe Nord. Cestou jsme si dali výborný bratwurs v jednom z mála stánků, které jsou přes zimu otevřeny.

Brandenburger Tor

Bundestag

Přes Westkreuz nás S-Bahn vezl k Olympiastadionu, ovšem zhoršilo se počasí a my tak dojeli až na konečnou Spandau, odkud jsme se vrátili regionálním vlakem do centra a S-Bahnem popojeli na zastávku Hackescher Markt, v jejíž bezprostřední blízkosti se nacházíMuseuminsel, tedy Ostrov muzeí. Lukáš chtěl jedno z muzeí navštívit, což mě a Petra nelákalo, a tak jsme se rozdělili. Došli jsme na Alexanderplatz, spěně si prohléli vánoční trhy a odvezli si na hostel věci. Potom se vrátili pro Lukáše a vydali se hledat přijatelnou restauraci, kde by jsme si mohli dát jídlo a ochutnat místní pivo.

„Pěkné“ počasí na uzlu Westkreuz

Stanice Berlin-Alexanderplatz

Tramvaj Bombardier Flexity Outlook na Alexanderplatzu

Najít německou restauraci byl docela problém, všude jsme nacházeli jen samé turecké či italské. Bude to asi problém v Německu obecně, stejné trápení jsme měli kdysi i v Lipsku. Po neúspěšném hledání v Charlottenburgu jsme se přesunuli S-Bahnem na stanici Bundesplatz, kde jsme našli několik pivnic, ovšem zde nevařili. Nakonec jsme skončili v jakési italské bistro-kavárně, kde nás pohostili nepříliš dobrým fastfoodovým jídlem a lahvovým pivem. Odcházeli jsme zklamáni.

Lahvové pivo a nepříliš dobré fastfoodové jídlo – výsledek dlouhého neúspěšného hledání německé restaurace

V mapě jsme zjistili, že Berlín má svoji Náchodskou ulici – Nachodstrasse. Neváhali jsme, bylo to blízko a vydali jsem se tam. Ulici jsme našli. A protože už bylo docela pozdě a měli jsme toho za první den už dost, jeli jsme na hostel aby jsme se vyspali na další den.

Berlínská Náchodská ulice

V neděli jsme se vydali tramvají M8 na konečnou Nordbahnhof. Zde se nachází Gedenkstätte Berliner Mauer. Je to vlastně muzeum a památník berlínské zdi. Stojí zde kus zdi, je zde návštevnické centrum a expozice, a také můžete vystoupat na vyhlídkovou terasu, ze které je vidět oblast „mezi zdmi“.

Zastávka tramvaje S-Bahnhof Landsberger Allee

Digitální tabule s odjezdy jsou v Berlíně velice rozšířené

Podzemní stanice S-Bahnu Nordbahnhof

Pohled z vyhlídkové věže na nepřístupný prostor, který byl součástí berlínské zdi

Protože do otevření návštěvnického centra zbývala asi půlhodina, vydali jsme se ještě S-Bahnem dvě zastávky do Gesundbrunnen. Zde se na kopci nad nádražím stojí Flakturmen, protiletadlové věže vybudované za druhé světové války. Dnes jsou volně přístupné a je z nich výhled na město. Poté jsme se vrátili na Nordbahnhof ke zdi.

A když je řeč o výhledu, opravdu pořádný výhled se naskýtá z televizní věže na Alexanderplatzu. Jen ty fronty…. Naštěstí na vstupence je kód, který se dá zaslat SMS zprávou a půl hodiny před očekáváným časem vpuštění do výtahu příjde oznámení a nemusí se tak (v našem případě hodinu a půl) čekat na místě. Vyrazili jsme prozkoumat okolí Alexu, kde se nachází berlínská radnice (Rotes Rathaus), před kterou se buduje již zmíněné prodloužení metra U5. Ulice je rozkopaná a je zde několik vyhlídkových věží, ze kterých se dá stavba pozorovat. Hotovo by mělo být v roce 2017.

Výstavba metra U5 před berlínskou radnicí

SMS opravdu dorazila a my se tak celkem rychle dostali nahoru na věž. Při lepším počasí by byla lepší viditelnost, ale něco vidět bylo, takže jsme si nestěžovali :).

Berlínská radnice z televizní věže na Alexanderplatzu

Interiér televizní věže na Alexanderplatzu

Stanice Berlin-Alexanderplatz

Paneláky, kam se podíváš – to, že sousedí s centrálním berlínským náměstím, s tím si kdysi asi starost nedělali

Naše další cesta vedla do čtvrti Treptow. Zde se nachází sovětský památník a hřbitov –Sowjetisches Ehrenmal – na dost velké ploše dost monumentální. Odsud jsme podél řeky došli k Molecule Man – hliníkové sousoší „děrovaných lidských bytostí“, trčící z řeky Sprévy od amerického umělce Jonathana Borofského.

Sowjetisches Ehrenmal

Molekule Man

Cestou jsme se ještě zastavili na „bleším trhu“ kterého jsme si náhodou všimli v jedné z hal, kolem kterých jsme šli. Odvezli jsme si věci na hostel a vydali se hledat pivnici, neboť jsme konečně chtěli ochutnat točené německé pivo. Zkoušeli jsme to opět v Charlottenburgu, dále pak ve Spandau – zde by se něco našlo, ale bohužel zrovna zavírali. Zašli jsem se alespoň podívat na citadelu a špandavskou radnici, a s přestupem na Westrkeuzu dojeli na zastávku Schönhauser Allee – zde se nám nakonec povedlo najít pěknou pivnici, kde točili několik druhů německých piv, a nejednalo se ani o italskou, ani čínskou nebo jinou restauraci. Prostě typický pajzl :).

Citadela ve Spandau

Radnice čtvrti Berlin-Spandau se nachází přimo u nádraží

Konečně se povedlo najít normální hospodu s točeným německým pivem a atmosférou

Třetí den jsme se s Berlínem rozloučili. Původně bylo v plánu zajet podívat se do Postupimi, ale protože bylo nevlídné počasí, jako lepší se nám jevilo začít se přibližovat domovu a tak jsme už ráno vyjeli směr Cottbus. Tam jsme si prohlédli centrum města, za zbylá eura udělali nákup věci na cestu a pár drobností domů a o víkendu nepříliš často jezdící tramvají se vrátli na nádraží.

Dvojjazyčné názvy ulic v Cottbusu – německy a lužickosrbsky

Pěší zóna v Cottbusu

Cesta domů přes Zittau a Liberec proběhla bez problému, EURO-NEISSE TICKET v hodnotě 23€ nám prodala vlakvedoucí bez problému.

V Berlíně jsem rozhodně nebyl naposledy, přestože jsem tam byl už třikrát, je tak vždy co objevovat a výlet do tohoto města, které se svoji atmosférou jiným německým městům dost vymyká, rozhodně doporučuji i vám, čtenářům 🙂

———

Foto: Viktor Zerzán