Dobrodošli v Sloveniji (2)

Druhý den našeho výletu jsme sice nestrávili ve vlaku, ale i tak to bylo zajímavé. Celou neděli jsme si vyhradili na prohlídku Lublaně. Ta, byť je hlavním (a největším) městem Slovinska, má jen necelých 300 000 obyvatel a působí velice poklidně a přátelsky. Nevelké centrum, táhnoucí se po obou březích říčky Ljubljanica, vypadá ve srovnání s jinými evropskými metropolemi velmi útulně. Kdyby vás tam někdo vysadil a neřekl, kde jste, na hlavní město byste ji netipovali. Spíš byste ji považovali za provinční město.

Když jsme ráno vstali, moc jsme se na hostelu nezdržovali a vyrazili do města, kolem nemocnice jsme došli k řece. Cestou jsme si všimli jedné věci, která je patrná po celém Slovinsku – mají tu docela problém s graffiti. To je vidět na zdech, domech, vlaků bez této “výzdoby” vidět také moc nebylo, bohužel. U řeky je krytá tržnice, ta však byla zavřená. Před ní bylo několik stánků se sicilskými specialitami, zejména sýry a salámy. Obecně je italský vliv ve Slovinsku dost patrný, nejvíce turistů sem proudí právě z Itálie, v obchodech je k sehnání spousta italských produktů.

IMG_7507

Řeka Ljubljanica v centru města

IMG_7508

Náměstí Vodnikov Trg se sicilskými stánky

A když je řeč o Itálii (o té se ještě bude psát hodně), k té patří i dobrá káva. Ke snídani jsme zašli do jedné z kaváren na břehu řeky na “kavo in rogljiček”. Na místní poměry jsme tady byli brzy (bylo asi 9 hodin ráno), a croissanty ještě nebyly dodány. To však nebyl problém, neboť Slovinsko je země usměvavých a ochotných lidí. Milá slečna, která nás obsluhovala, někam odběhla a po chvíli se vrátila se třemi čerstvými, křupavými, croissanty! A ještě se omlouvala, že jsme museli čekat! Prostě super přístup 🙂 Nemusím dodávat, že káva i pečivo byly prvotřídní.

IMG_20160424_084135

Ranní káva na břehu Ljubljanice

Svět se ale netočí jen kolem kávy, a tak jsme se posunuli o kus dál. Jen pár desítek metrů proti proudu řeky se nachází jeden ze symbolů města – takzvané trojmostí, Tromostovje. Nejedná se o nic jiného, než trojici mostů, které vedou vedle sebe z jednoho břehu na druhý. Na jednom z břehů se nachází hlavní lublaňské náměstí – Prešernov trg. Autorem mostu je italský architekt Giovanni Picco, byl postaven v roce 1842. Slovinský architekt Jože Plečnik pak v letech 1929-1932 přistavěl další dva mosty pro pěší, každý po jedné straně původního mostu. Uprostřed náměstí stoji socha básníka France Prešerna. Z mostu i náměstí je výhled na další dominantu města, Lublaňský hrad, na který se ještě v tomto článku podíváme.

IMG_7509

Prešernov trg

IMG_7510

Trojmostí s Lublaňským hradem

Z náměstí vede hlavní nákupní třída, Čopova ulica. Po ní a navazující Cankarjevově cestě se dá dojít až k parku Tivoli. Ještě před ním je třeba podejít železniční trať do Koperu/Sežany, je zde i železniční zastávka Ljubljana-Tivoli. Park je obrovský, jeho zakladatelem a autorem je opět Jože Plečnik. Kromě spousty místa k odpočinku se v něm nachází mj. zámek, jezírko a restaurace. U parku se nachází též spousta sportovišť včetně haly Tivoli s hokejovým a basketbalovým hřištěm.

IMG_7516

Park Tivoli

IMG_7522

Jezírko v parku Tivoli

Cestou na hrad jsme se ale přesvědčili, že má Lublaň i méně výstavní zákoutí. Tím je třeba Trg Republike (Náměstí Republiky), dlážděná plocha obklopená obchoďákem a dalšími “moderními” budovami.

IMG_7533

Trg Republike

IMG_7528

Trg Republike

Cestou jsme též narazili na jakousi zdravotnickou akci, při které byla předváděna první pomoc a u které asistoval i historický kloubový autobus MAN místního dopravního podniku LPP – Ljubljanski potniški promet. Když je řeč o dopravě, v Lublani se nesvezete ničím jiným, než autobusem, což je škoda (pomineme-li vlaky, které však nemají moc charakter nějakého S-Bahnu). Tramvaje by ale pro tak “malé” město asi byly kapacitně nadhodnocené. V současné době do místní flotily přibylo třicet nových MANů na zemní plyn.

IMG_7536

Historický kloubový MAN dopravního podniku LPP. Dítě ležící před ním jím nebylo sraženo, jedná se o účastníka ukázky první pomoci.

IMG_7574

Jeden z třiceti nových MANů na zemní plyn, který rozšířil flotilu lublaňské městské dopravy

Došli jsme zpět k řece, zastavili se v obchodě se suvenýry a poslali pohledy. Pak byl čas vydat se na kopec, na hrad. Dá se k němu dojet něčím mezi lanovkou a výtahem, my se ale nahoru vydali pěšky. Úzkými uličkami centra Lublaně jsme došli k úpatí hradního, nepříliš vysokého kopce, ze kterého se naskýtá hezký výhled na okolí města, i na blízké hory. Hrad, jež byl poprvé zmíněn v roce 1144, je udržovaný a za poplatek se dá vylézt na vyhlídkovou věž. My se naopak vydali do podzemí, kde se nacházela expozice historických fotografií města.

IMG_7543

Úzké uličky v centru Lublaně

IMG_7572

Lanovka-výtah k hradu

IMG_7545

Výhled z hradního kopce

IMG_7548

Lublaňský hrad zvenku

IMG_7549

Nádvoří lublaňského hradu

IMG_7550

Podzemní expozice s historickými obrázky města

Z hradu jsme seběhli zpět do města, kde jsme se chvíli jen tak procházeli, zašli na pivo, koupili si něco k jídlu a mj. zjistili, jak se zde třídí odpad. Na ulici je spousta kontejnerů na různé věci, a nutno dodat, že dost často byly v ulicích vidět i svozová auta. Tím by se měli inspirovat i jinde 🙂

IMG_7557

Třídění odpadu je v Lublani samozřejmostí

Protože počasí nebylo nejlepší, chtěli jsme se zajít podívat do pivovaru Union. Bohužel, bylo zavřeno, tak jsme návštěvu odložili. Pěšky jsme přešli celé centrum, překvapilo nás, jak může vypadat okraj centra velkého města – z úzkých uliček jsme se rázem ocitli na poklidné vesnici. Na okraji této “vesnice” se nachází sportoviště Kodeljevo, opodál stojí stejnojmenný hrad.  Po krátké zastávce jsme chtěli dojít až do čtvrti Rakovnik, odkud jezdí vlak zpět do města. Začalo ale dost pršet, tak jsme se schovali v lese poblíž observatoře Golovec. Déšť neustával, tak jsme naše kroky raději stočili zpět k centru a došli opět do úzkých uliček pod hradem. Minuli jsme ústí tunelu, který prochází hradním kopcem, a protože stále pršelo, schovali jsme se v první restauraci, kterou jsme našli. Narazili jsme zrovna na takovou, kde měli speciální pivo z Kamniku, konkrétně šlo o pivo typu IPA. Dobré minipivovary mají i ve Slovinsku :).

A kamnické pivo bylo jakýmsi předvojem dalšího dne, kde se podíváme právě do Kamniku a hor, které jsou po něm pojmenovány – Kamnických Alp.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.