Přes Horehronie do Vysokých Tater (2. díl)

Ve druhém díle se svezeme zubačkou ze Štrby na Štrbské Pleso, povozíme se po všech tratích tatranských eletriček a projedeme se též pozemní lanovkou na Hrebienok.

Druhý den naší výpravy začal na popradském vlakovém nádraží. To je po rekonstrukci, takže působí přívětivým dojmem, až na některé detaily.

Poprad-Tatry, hala

Poprad-Tatry, nástupiště normální železnice

Poprad-Tatry, hala, nástupiště tatranské železnice. Zde se nachází též depo električek.

My se přesunuli rychlíkem R 602 Čingov do Štrby, kde začala naše tatranská část výletu. Ze Štrby jezdí na Štrbské Pleso úzkorozchodná ozubnicová železnice s rozchodem 1000 mm, vybudovaná v roce 1896, rekonstruovaná roku 1970 při příležitosti mistrovství světa ve sjezdovém lyžování. Délka trati je 4,75 km a kromě koncových stanic Štrba a Štrbské Pleso se na trati nachází mezilehlá stanice Tatranský Lieskovec. Po trati jezdí od doby rekonstrukce elektrické jednotky řady 405.95 vyrobené švýcarskou firmou SLM.

Jednotka řady 405.95 v dolní stanici Štrba

Interiér jednotky řady 405.95

Směrová tabule na jednotce řady 405.95

Jednotka řady 405.95 při odjezdu ze Štrbského Plesa

Ve stanici Štrbské Pleso je možný přestup na „električku“ Tatranských ozubnicových železnic. Ozubnicová železnice a električky jsou tarifně integrovány, pro náš způsob cestování cestování (projet celou síť) se vyplatí celodenní jízdenka za 4 EUR. Dopravcem je Železničná spoločnosť Slovensko a kromě ozubnicové železnice a električek platí tato jízdenka též za normálněrozchodné vlaky na trati Poprad-Tatry – Studený Potok – Tatranská Lomnica.

Stanice Štrbské Pleso, nástupiště električek

Ze Štrbského Plesa jsme se svezli až na konečnou v Popradu. Jízda elektrickou jednotkou řady 425.95 je velmi příjemná a klidná, přestože se spíše než o vlak jedná opravdu o tramvaj. Výrobcem je konsorcium GTW Vysoké Tatry, tvořené firmami ŽOS Vrůtky, Stadler a ADtranz. První jednotka byla dodána v roce 2000, poslední v roce 2006. Celkem jich po dvou úzkorozchodných tratích (Poprad-Tatry – Starý Smokovec – Štrbské Pleso a Starý Smokovec – Tatranská Lomnica) jezdí patnáct. Vystřídaly staré električky řady 420.95 ze šedesátých let minulého století. 

Interiér jednotky řady 425.95

Tratě TEŽ jsou velmi klikaté, maximální rychlost je 60 km/h. A přestože se jedná o horské dráhy, nenachází se na nich ani jeden tunel – při stavbě bylo z úsporných důvodů asi rozhodnuto překážky objíždět.

Pohled ze stanoviště jednotky řady 425.95

Křižování ve Starém Smokovci

Celkový pohled na stanici Starý Smokovec

Vystoupili jsme v Popradu, kde byla chvilka času na přestup do osobního vlaku ve směru Kežmarok a Stará Lubovňa. Doprava je na této trati zajištěna motorovými vozy slovenské řady 840 (neplést s českou řadou 840 – RegioShuttle RS1). Koncepčně jsou tyto motorové jednotky shodné s elektrickými jednotkami TEŽ, ale jezdí na běžném rozchodu. Výrobcem je konsorcium Stadler, Bombardier a ŽOS  Vrůtky. Železničná spoločnosť Slovensko má k dispozici celkem šest těchto jednotek, všechny dodané v roce 2003.

Motorová jednotka koncepce GTW 2/6 slovenské řady 840

Interiér jednotky řady 840

Tatranský síťový lístek na trati do Staré Lubovni (a Plavče) platí do stanice Studený Potok, kde se přestupuje na normálněrozchodnou lokálku do Tatranské Lomnice (a zde na električky TEŽ). Dopravu zajišťuje sólo motorový vůz řady 812 (rekonstrukce řady 810).

Stanice Studený Potok

Křižování ve Studeném Potoku

Motorový vůz 812.015 ve stanici Tatranská Lomnica

Zpět k električkám, v nich je na každém stolku pod oknem mapka sítě TEŽ s ceníkem jízdného. Já si cestou z Tatranské Lomnce do Starého Smokovce položil jízdenku na stolek ve snaze udělat si „společnou fotku“ mapky a jízdenky – a při mém štěstí jsem tam jízdenku zapomněl. Vystoupili jsme ve Starém Smokovci, jeli pozemní lanovkou na Hrebienok, zašli na oběd a až potom jsem zjistil, že jízdenku nemám. Nezbývalo než sám sobě vynadat a koupit si novou.

Elektrická jednotka 425.95, Tatranská Lomnica

Mapka a ceník na stolku pod oknem v elektrické jednotce řady 425.95

Poslední fotka mé jízdenky před její ztrátou

Jak jsem již zmínil, ze Starého Smokovce jsme jeli pozemní lanovkou na Hrebienok. Jedná se o jedinou pozemní lanovou dráhu na Slovensku. Ze Starého Smokovce překonává výškový rozdíl 255 m a vede na Hrebienok, turistické středisko na úpatí Slavkovského štítu v nadmořské výšce 1285 m. n .m. Dráha byla vybudována v roce 1908 a od té doby prošla celkem třemi rekonstrukcemi, po té poslední, která proběhla v letech 2007*2008, na ní jezdí nové moderní kabiny.

Kabina lanovky na Hrebienok

interiér kabiny pozemní lanovky na Hrebienok

Horní stanice

Rozcestníky u lanovky

Pěkný výhled, který by umocnilo lepší počasí

Ze Starého Smokovce jsme se ještě jednou vrátili na Štrbské pleso – ráno nebyl čas si ho pořádně prohléhdnout. Bylo ale zamrzlé, v létě by odrazy hor vypadaly asi lépe 🙂

Zamrzlé Štrbké pleso

Ze Štrbského Plesa jsme se vrátili do Popradu a udělali si ještě podvečerní výlet do Kežmarku, o tom, a cestě domů, ale až v dalším díle.

———

Foto: Viktor Zerzán, Petr Nechanický