Výlet do Lipska: Poprvé a naposledy

Po loňském výletu do Osvětimi jsme se ve stejném složení – tedy já, Petr a Kuba vydali na opačnou stranu, tedy na západ, konkrétně do německého Lipska. Obrázky města na internetu vypadaly pěkně tak jsme se tam těšili, ale zdání klame. Místy budu srovnávat s Drážďany, kde jsem již několikrát byl, a nebojím se říct, že mi jsou mnohem milejší než Lipsko.

Kudy a čím jsme jeli

Výlet jsme si naplánovali tak, aby jsme měli co nejvíce času na pobyt v Lipsku (což nakonec nebylo třeba). Vyjeli jsme prvním možným vlakem, sjeli se v Jaroměři a společně rychlíkem pokračovali do Liberce. Tam jsme přestoupili na Sp/RE do Drážďan, tvořeného motorovou jednotkou 612 DB, která se v Zittau spojila s další jednotkou stejného typu a do Drážďan pokračovaly obě. Z Drážďan pak vlakem kategorie Regional Express typickou německou push-pull soupravou přes Riesu do Lipska. Zpět opět stejnou soupravou do Drážďan, z nich osobním vlakem kategorie Regional Bahn do Zittau – jednotka Desiro, dále opět Desirem společnosti Vogtlandbahn do Liberce. Tam jsme skončili, měli jsme tam možnost přespat a té jsme využili. Druhý den pak zbývalo dojet z Liberce domů rychlíkem, což nebylo tak jednoduché, ale o tom až dále.

Nákup jízdenek

Snažili jsme se náklady na cestu srazit co možná nejníž, ve třech se nám nejvíce zdála kombinace jízdenek Sporo Tiket z Náchoda/Hradce Králové, skupinové jízdenky Liberec – Zittau Gr., německé jízdenky Sachsen Ticket, ten nám umožnil cestovat po celém Sasku vlaky S, RB a RE. Škoda že neplatí i v MHD. Pro cestu zpět jsme ze Zittau jeli vlakem Trilex dopravce Vogtlandbahn do Liberce, a z Liberce druhý den pokračovali opět na Sporo Tiket domů.

Sachsen Ticket jsme koupili předem přes internetové stránky DB.

Cesta tam

Cesta tam proběhla hladce. Nikde nebylo nic zpožděného, v Libeci i Drážďanech bylo dost času na přestupy, takže jsme načas dojeli až do stanice Leipzig Hbf. Jediné co nás cestou trochu štvalo byl déšť, naštěstí před Lipskem ustal a ten den se už nevrátil.

Prohlídka centra

Po opuštění nádraží jsme jako první věc koupili jízdenky na tramvaj. Celodenní jízdenka pro 5 lidí stojí 12€, což není moc, v Drážďanech by jste za takovou jízdenku dali 23€ pokud by jste si chytře nekoupili ještě v Česku Labe-Elbe Ticket, který v drážďanské MHD platí.

Poté jsme se vydali hledat informační centrum, kde by jsme si nabrali nějaké prospekty a případně pořídili mapu města. Bohužel jsme našli jen jedno zavřené, a to až po nasměrování verbířem na Stadtrundfahrten, tedy vyhlídkové jízdy autobusem po městě. Asi poznal že hledáme nějaké informace, tak nás oslovil, my ho však nejdříve ignorovali podle hesla „S cizími lidmi se nebav“, poté když byl neodbytný jsme se zastavili a pochopili, že to s námi myslí dobře. Následovala přednáška o tom, že není zloděj ale chce nám říct kde jsou informace, a že by lidé z celého světa měli spolu komunikovat a ne se ignorovat. Ty informace kam nás potkal, byly ty zavřené, tak jsme šli podle svých odhadů a Petrovy mapy centra z minulého tisíciletí:-D.

Prošli jsme tedy malým centrem (kde po válce mnoho ke koukání nezbylo a nyní ho tvoří moderní budovy a obchodní domy) kolem Nikolaikirche a staré radnice (Alte Rathaus) na náměstí Markt k Thomaskirche, poté k výškové budově Panorama Tower a na tramvaj.

Asi to nejzajímavější, co lze v Lipsku spatřit

Tramvaje – srovnání s Drážďany

Tramvaje mají v Lipsku pěkné, přesto mám lepší pocit z tramvají v Drážďanech. V Lipsku mi příjdou zevnitř hlučnější. Chválím digitální infopanely na každé zastávce, ovšem se mi více líbí drážďanský systém „za kolik minut přijede“ než lipský „v kolik jede“.

Tramvaj v Lipsku

Digitální panel na zastávce ukazuje nejbližší odjezdy

Völkerschlachtdenkmal

Ve volném překladu něco jako Památník bitvy národů. Kamenná stavba s vodní plochou před ní. Jmenuje se podle něj jak zastávka tramvaje, tak zastávka S-Bahnu. Více se o něm můžete dočíst tady.

Völkerschlachtdenkmal

Dali by jsme si pivo

Když už nebylo nic moc zajímavého ke koukání, chtěli jsme alespoň ochutnat německé pivo v normální restauraci. Nacházeli jsme ovšem jen samé asijské fastfoody či turecké restaurace s kebaby. V irské nebo portugalské restauraci zase neměli německé pivo. Asi po půl hodině jsme hledání vzdali a šli na nádraží.

Ve stanici Leipzig Hbf lze spatřit i „Modrý šíp“

Hurá do Drážďan

Regional Expresy jezdí každou hodinu, takže nebyl problém Lipsko opustit o dvě hodiny dříve než bylo v plánu. Spoléhali jsme na to, že v Drážďanech pivo seženeme. A asi čtvrt hodiny po výstupu z vlaku jsme si ho vychutnávali přimo na Prager Strasse:-). Díky času získanému dřívějším odjezdem z Lipska jsme stihli dojít až k Labi a zpět na nádraží.

Cesta do Liberce

Čekala nás celkem dlouhá cesta Desirem, které stálo na všech zastávkách, navíc kvůli výluce mělo prostoj v Eibau. I tak cesta rychle utekla, hráli jsme karty a jinak se bavili. Navíc jsme získali k dobru 4€ od dvou Němců, kteří jeli s námi do Zittau na Sachsen Ticket, který je pro 5 lidí a s námi tak mohli jet další dva. Oni ušetřili a my získali eura navíc, které jsme využili na nákup jízdenek do Liberce v Trilexu. Přestup v Zittau byl bezproblémový, jen jsme museli přejít celé dlouhé nástupiště. Kvůli čekání na výlukový autobus jsme odjeli s menším zpožděním.

Cesta z Liberce

Druhý den ráno jsme vyjeli v 10 hodin. Ovšem ne vlakem, na trať spadly kameny a tak jel do Rychnova u Jablonce nad Nisou náhradní autobus. Údajně měl jet až do Hodkovic nad Mohelkou, ale budiž, „rakev“ v Rychnově stála, takže jsme mohli pokračovat. Zpoždění se vyšphalo asi na 40 minut a už se ho nepodařilo stáhout, to ovšem nevadilo, protože jsem pak nemusel v Jaroměři dlouho čekat na osobní vlak do Starkoče. Plán byl přestoupit v Jaroměři na rychlík na Trutnov, ten ale na tak dlouho zpožděný vlak od Liberce nečekal.

Mám-li výlet shrnout, tak bylo dobré se podívat někam, kde jsem ještě nebyl, ale vracet se tam nemusím.

———

Foto: Viktor Zerzán