Jízdenka na léto 2015 (neděle 19. 7. 2015)
Další den našeho pobytu v Plzeňském kraji nás mimo prozkoumávání samotné Plzně čekaly další zajímavé lokálky, a právě o nich budou následující řádky.
Nejprve jsme se z Plzně vydali osobním vlakem do stanice Chrást u Plzně, odkud vede lokálka označená v jízdním řádu jako trať 176 Chrást u Plzně – Radnice. Tato lokálka v blízké budoucnosti dozná změn – nebude vedena ze stanice Chrást u Plzně, ale z Ejpovic – a to po dokončení stavby „Tunely Ejpovice„, kdy bude opuštěno současné těleso trati.
Aktuálně ale vlaky stále jezdí z Chrástu a my měli to štěstí, že jsme se mohli svézt motorovým vozem 810.368, který nese dnes už vzácný nátěr „ODS“, který byl hojně aplikován v devadesátých letech. Za zastávkou Chrást u Plzně zastávka překonává trať údolí řeky Klabavy mohutným mostem, ve stanici Stupno je pak úvrať. Radnice jsme si stihli „proběhnout“ díky prostoji motorového vozu na zdejším nádražím, které je na kopci nad městem. Stejnou cestou, tedy přes Stupno a Chrást, jsme se pak vrátili zpět do Plzně. Tam byl čas zajít se podívat na soutok Mže a Radbuzy, místo, kde „pramení“ řeka Berounka. Od soutoku cesta na nádraží vedla kolem pivovaru Pilsner Urquell, který jsme si též prohlédli.
Pohled z mostu přes Klabavu
Náměstí v Radnicích
810.368 na radnickém nádraží
Soutok Mže a Radbuzy – právě soutokem těchto dvou řek vzniká Berounka
Areál Plzeňského Prazdroje
Budova plzeňského hlavního nádraží
Dalším cílem byla lokálka Nepomuk – Blatná. Rychlíkem jsme se přesunuli do Nepomuku, kde nás už čekal 810.622. Vlak byl oproti vlaku do Radnic slušně zaplněný a obraty cestujících byly i na zastávkách na znamení. Přesto jsme dojeli do Blatné včas a vydali se směrem k náměstí. To jsme přešli, na jeho konci se v restauraci Beránek naobědvali, a přes zámek se vrátili na nádraží. Na zámku zde mají jako atrakci oboru se zvířaty, do které je možné vstoupit, což se líbí zejména dětem. Z Blatné jsme se přes Nepomuk vrátili zpět do Plzně.
Náměstí v Blatné
Zámek Blatná
Zvířata v zámeckém areálu potěší zejména děti
Budova blatenského nádraží
810.622 po příjezdu z Blatné do Nepomuku
Třetí naplánovanou lokálkou tohoto dne byla trať Svojšín – Bor. Na této lokálce jezdí vlaky jen o víkendu (některé i ve čtvrtek a pátek), a celkově rozsah dopravy odpovídá poptávce i území, po kterém vede. Překvapivé však bylo nasazení motorového vozu 810.418 v rekonstruované verzi se stahovacími okny a informačním systémem. Z toho bylo možné vypozorovat, že maximální rychlost na trati je 60 km/h, pomalá jízda byla jen přes dva přejezdy.
Na trati Svojšín – Bor
810,418 po příjezdu do Boru
Z Boru jsme se po nám již známé trati (jeli jsme tudy při naší dřívější návštěvě Tachova) přesunuli regionovou 814.124 do Poběžovic. Poslední, námi vytipovaná lokálka odsud vede přes Horšovský Týn do Staňkova. Mezi Poběžovicemi a Horšovským Týnem jezdí vlaky denně, do Staňkova jen o víkendu. To mi příjde trochu zvláštní, preferoval bych dení spojení k „důležitější trati“, která má napojení i na krajské město. Nejsem však znalcem místních poměrů. My chtěli projet celou trať a to se nám v neděli povedlo. Ze Staňkova jsme se vrátil do Plzně „žralokem“, který tentokrát netrpěl žádnými nemocemi a dojel v pořádku až do cíle.
Křižování v Poběžovicích
Nádražní budova v Horšovském Týně
Protože jsme se do Plzně nevrátili příliš pozdě, nejeli jsme hned do Bolevce nachystat se na druhý den, ale k fakultní nemocici Lochotín. Odsud se dá vystoupat na kopec, ze kterého je výhled na celou Plzeň (vyhlídka Mikulka). Sejít se pak dá opačnou stranou, právě do Bolevce, takže jsme si udělali malý večerní pěší výlet.
Pohled na Plzeň z vyhlídky Mikulka
Tím se uzavírá naše kapitola cestování po Plzeňském krají, druhý den ráno se přesuneme za pivem do Žatce. O tom zase příště… 🙂
———
Foto: Viktor Zerzán
